PŘITAŽLIVÁ MUŽSKÁ MUKA
24.07.2005 / WWW.MUSICSERVER.CZ
Slováci svému blues rozumějí. ZVA 12-28 Band představuje v žánru špičku a dokazuje to i na posledním albu “Hrubá múka”, které lze doporučit nejširší posluchačské obci. Ne kvůli laciné líbivosti, ale… od toho je tu recenze.
Prvků, které potenciální konzumenty “Hrubé múky”, tedy posledního alba zvolenského ZVA 12-28 Bandu, jednoznačně odrazují, je hned několik. Ruku na srdce: Myslíte si, že takhle odpudivý obal může někoho přinutit, aby vzal už tak dost neosobní plastikovou krabičku do rukou a zajímal se o její obsah? Provedete-li to, pak je tu další zádrhel: Slovenské blues? Proč bych měl proboha utrácet čas a peníze s něčím tak nezajímavým? řeknete si nespíš. Ano, žádní marketingoví borci za touhle deskou nestojí. Nemají totiž na koniny čas (ačkoliv já je tak rád) a věnují se naplno svému blues. To potom stojí v přímém protikladu s výše uvedenými povrchními dojmy.
Přestože se ZVA 12-28 Band drží blues v jeho klasickém pojetí, nudným variacím na nekonečná repetitivní témata či hudební motivy se lehounce vyhýbají a tu a tam vytvářejí spíše náladu blízkou raným albům Huga Race (úvodní “Dáke blues”). Ne potemnělostí (ZVA 12-28 Band má hlavně ironicko-optimistický odér), ale jakous takous nespoutaností. Čímž chci naznačit, že nepůsobí ani trochu archaicky. A to je v žánru proklatě obtížné. Doslova mě fascinuje symbióza výjimečných textů leadera Noro Červenáka s uvolněnou instrumentací zbytku kapely. Skladby plynou se samozřejmou lehkostí, přestože se propírají především strasti podvedeného, naivního muže, a podávány jsou bez jakéhokoliv žebrání o soucit, které je jindy tolik na závadu. Noro má dar být velmi vtipný, aniž by zlehčoval samotný bluesový feeling (“Nepochopil” nebo “IBA”). V “Blues vymláteného péra”, stýskání po nedosažitelné ženě, si trpce namlouvá: “…aj to péro v budíku časom sa vymlátí.”
Bohužel tu a tam se přece jen dostaví pocit, že by výsledek byl o poznání přesvědčivější, kdyby se stopáž desky zkrátila alespoň o třetinu, protože “Hrubá múka” je, zdá se mi, místy zbytečně rozmělňovaná. Žádná tragédie. Jen by album mohlo být hutnější a potom tedy víceméně bez výtky. Během poslechu a následného psaní recenze jsem s velkou chutí vykouřil kvanta cigaret a přihodilo se mi to, co nedávno u Liteckého Švedy: I tentokrát jsem byl velmi příjemně překvapen. Slovenské blues je opravdu šmrncovní. Říkám: Vykašlete se na eklhaftní balení a “Hrubú múku” si kupte. Je to docela žůžo.